Krátké povídání o vitrážích

Klasické vitráže

Vitráž je skleněná plocha složená z různobarevných skel, spojovaných pomocí olověných pásků a sloužící především
k zasklení oken. Postupem času se spojování barevných skel stalo uměleckou záležitostí.

Až do 18. století nebyla známá současná technologie výroby plochého skla a při výrobě výplní oken se postupovalo tak,
že se píšťalou vyfoukly skleněné koule, které se ještě rozžhavené zploštily mezi kovovými destičkami. Získané kousky se pak zpracovávaly do různých tvarů
a spojovaly se do žádaného celku.

Skla vitráží byla spojována olovem, které bylo buď přecínováno po celém povrchu nebo byly spájeny pouze spoje olova. Pro životnost vitráží byla příprava olova
stejně důležitá jako výběr a kvalita skla.

Historie vitráží

První vitrážové prvky byly objeveny v Egyptských a Mezopotámských vykopávkách
z dob 3000 let před Kristem. Předchůdci středověké vitráže byly pak výrobky starých Římanů. V Evropě se vitráže začaly vyrábět asi v 9. století. Zlatý věk vitráží přišel
ve 12.-14. století, kdy se stavěly velké katedrály, hlavně ve Francii. Bez nádherných vitrážových oken se nemohla obejít žádná z gotických katedrál. Také první zprávy
o českém skle se týkají vitráží. V sázavské kronice je k roku 1162 zmínka o opatu Regnardovi, který se vyznal
v umění vysazovati skelnou mozaiku. Původně malovaná skla postupně nahrazovala plně probarvená a od 17. století se vitráže v jednodušším provedení začaly používat i ve světských stavbách. Skomírající řemeslnou tradici oživil na přelomu 19. a 20. století slavný americký designér, výtvarník a podnikatel Louis Comfort Tiffany, významný představitel secesního sklářství.

Originální Tiffany lampa na výstavě v Paříži Tiffany

Jméno Tiffany je synonymem pro jedny z nejkvalitnějších šperků na světě. Jistě mnozí z vás znají film s Audrey Hepburnovou „Snídaně u Tiffanyho“. Syn zakladatele newyorské šperkařské společnosti Louis Comfort Tiffany (1848-1933) ale dával přednost sklu.

Prvotní uměleckou inspiraci mu poskytla šperkařská dílna jeho otce Charlese Lewise Tiffanyho. Nebyl to však jediný zdroj. Tiffany cestoval po celé Evropě, Severní Americe, dále se inspiroval také Orientem i islámským a japonským uměním.

Od roku 1876 se datují jeho první pokusy s opalizujícím sklem a o tři roky později založil vlastní společnost. Byl první, kdo přišel na nápad nahradit sklářskou techniku zpracování do olověného profilu technikou spojování skla pásky měděného plechu
a následně jeho spojování cínovou pájkou − tiffany technika. Barevná skla musí být pro tento postup přesně zabroušená speciální bruskou na sklo s diamantovou hlavou. Skla mohou být čirá, opálová, poloopálová (poloprůhledná) nebo s různým povrchem. Tento způsob umožňuje mimo jiné výrobu prostorových objektů.

Tiffany přinesl do sklářství revoluční změny a vytvořil to, čemu se dnes říká „americké sklo“. Jeho díla a výrobky jsou demonstrací barev, světla a inovací.

Měl rád na skle nedokonalost, nepravidelné tvary i nečekané efekty, které při zpracování skla mohou vzniknout. Když se totiž sklo vloží do pece, žárem se roztéká a všechny barvy se slévají dohromady. Nikdy přesně nevíte, jaký bude výsledek.
A právě to Louis Tiffany miloval.

Zdroje informací: server www.idnes.cz, wikipedia aj.